Karma.

I v Toronto, Kanada jsou bezdomovci:

https://toronto.citynews.ca/2020/05/19/city-agrees-to-physical-distancing-standards-in-shelters-following-lawsuit/

Ozvěte se, prosím, znovu. Až budete mít konkrétní údaje kam konkrétně ona miliarda šla, případně ukázku některých příjemců dotací, kteří s nimi šeredili (jak konkrétně).

Takto jsou to jen plky.

Děkuji. VH.

Právo bydlet je stejně specifické občanské právo, jako právo vlastnit auto. V demokracii nikdo, především stát, nesmí bránit občanovi, aby si pro sebe pořídil bydlení, stejně tak, jako nesmí bránit občanovi pořídit si auto. Což ovšem neznamená, že by měl auto, či byt stát komukoliv přidělovat. Přidělování, je princip socialistů, jak může stát ovládat občany a v tržní společnosti přídělový systém nemá mít místo.

Kdo tuto teorii přijme, nemá problém se podívat realisticky na bytovou situaci všech sociálně nepřizpůsobivých a to jak z řad menšiny, jejíž příslušníci ve velkém počtu programově odmítají žít svůj život podle historicky utvářeného sociálního standardu většiny, ale o jeho výhody se hlásí (požadují od státu, aby jim byl "přidělen") , tak i na příslušníky menšiny, která se z jakýchkoliv důvodů rozhodla žít život bezdomovce.

Humánní zásady,podle nichž se utvářela naše civilizace a podle nichž se také chová, nám velí pomáhat, to nepopírám, ale pomoc neznamená přidělovat lidem byty, ve kterých, dle způsobu jak s nimi zacházejí,snad ani tito lidé žít nechtějí. Stát by neměl být primárně tím, kdo těmto lidem pomáhá přidělování stále nových a nových bytů nebo peněz na bydlení, protože lze dlouhodobě pozorovat, že to ke zlepšení situace nikterak nepřispívá.

Asi je lepší pokud možno nemít bezdomovce nebo výrazně jejich počet snižovat; někteří jedinci by měli získat ev. domovské právo, kdy se sluší poskytovat pomoc s bydlením apod., je ale třeba rozlišovat osoby, které tu nemají nárok na domovské právo, zvláště pak ilegálně pobývající jedince, často přimklé k podsvětí, jež ani nechtějí žádnou pozornost úřadů (tato skupina zvyšuje kriminalitu i riziko infekč. nemocí); lépe dopadají země, které se o jedince potulující se městy více zajímají: buď je přijmou, pomohou jim s životem, anebo je vyhostí (jsou-li pro to předpoklady), horší je to v zemích, kde to nechávají hnít na úkor celé společnosti.

Odmítnutí obnovit princip domovského práva, (zrušen byl komunisty v roce 1949) bylo jedno z těch horších rozhodnutí našich poslanců v havlovské euforii, jak budeme po listopadu v bezhraničně svobodné společnosti žít všichni jako hodní, slušní a vzájemně se milující občané.

Pro info: Domovské právo (případně domovská příslušnost) byl osobní právní poměr mezi osobou a obcí, jehož obsahem je nárok na nerušený pobyt v obci a na chudinské zaopatření. Domovské právo není podmíněno faktickým vztahem osoby k obci, tedy fyzickým pobytem. Princip domovské příslušnosti platil nepřetržitě od roku 1849 až do roku 1949.