Někteří lidé by se vrátili zpět a komunisti ve veřejných či až vládních funkcích by jim nevadili. Mohu-li mluvit za sebe, mně by komunisté vadili především pro temnou minulost, kterou z nich nikdo nesmyje, ale stejně i pro věrouku, která je pevně ukotvena v marxizmu, uznává násilí (diktatura proletariátu), třídní boj, hospodářské premisy, které nás už jednou přivedly ke krachu... Komunizmus je prostě slepá ulice dějin a setrvávání v tomto bludu je jedním z paradoxů současnosti. Proto nechci, aby se nauka, která vedla ke všeobecné ztrátě důvěry, stejně jako k hospodářskému kolapsu, vrátila zpět. Tím neříkám, že to, co dnes zažíváme, je dobré. Má to pouze potenciál být dobré, ale my jsme dovolili lhářům, kariéristům, zlodějům a intrikánům ukrást to, co je nám svaté.

Komunismus je víra uhlířská a uhlířů vždy bylo a bude dost. Toto je citát jednoho anarchisty, který se zůčasnil řijnové revoluce 1917. Tato slova pronesl v jednom rozhovoru po roce 1990, kdy se ho novinář zeptal zda kolaps tzv. komunistických režimů znamená i konec ideí komunismu. Spolu s autorem tohoto citátu i já mám za to, že míra podpory radikální levice je přímo úměrná míře nespravedlnosti v sociální, či občanské oblasti.