je ale třeba si přiznat, že za tzv. Vítězný únor mohou do velké míry tehdejší demokratičtí politici a i tehdejší lidé sami, i když to většinou slyšíme neradi a svádíme to na rozdělení Evropy na Jaltě, tlak SSSR, brečíme že v Praze nebyl první Patton apod. Ve skutečnosti rozhodný krok ke komunistickému převratu udělal už prezident Beneš cestou do Moskvy v roce 1943 - jen ze své ješitnosti, aby se stal opět prezidentem ustupoval jak zahraničním tak našim komunistům. Hodně tomu pomohl i Jan Masaryk a obecně totální neschopnost tehdejších demokratických politiků. V myšlení lidí pak hodně působily vzpomínky na krizi 30 let, Mnichov, válku apod. Prostě Západu se moc nevěřilo, dnes glorifikovaná 1.republika vůbec nebyla tak ideální a lidé po válce chtěli začít lepší život. Sliby komunistů vypadaly pěkně a SSSR nebyl u lidí ještě diskreditován. V podobné situaci jako my bylo v roce 1945 Rakousko a v ještě horší situaci Finsko - ovšem komunisté zde neměli takovou podporu jako u nás a tak tam k převratu nedošlo. My jsme se tomu mohli vyhnout také ( s trochu schopnějšími politiky a méně naivním obyvatelstvem ), pro Stalina jsme nebyli prioritou, tou bylo Polsko a Balkán.

A nemohla za to spíše velká hospodářská krize ve třicátých letech a zklámání z mnichovské zrady?

Někteří lidé by se vrátili zpět a komunisti ve veřejných či až vládních funkcích by jim nevadili. Mohu-li mluvit za sebe, mně by komunisté vadili především pro temnou minulost, kterou z nich nikdo nesmyje, ale stejně i pro věrouku, která je pevně ukotvena v marxizmu, uznává násilí (diktatura proletariátu), třídní boj, hospodářské premisy, které nás už jednou přivedly ke krachu... Komunizmus je prostě slepá ulice dějin a setrvávání v tomto bludu je jedním z paradoxů současnosti. Proto nechci, aby se nauka, která vedla ke všeobecné ztrátě důvěry, stejně jako k hospodářskému kolapsu, vrátila zpět. Tím neříkám, že to, co dnes zažíváme, je dobré. Má to pouze potenciál být dobré, ale my jsme dovolili lhářům, kariéristům, zlodějům a intrikánům ukrást to, co je nám svaté.

Komunismus je víra uhlířská a uhlířů vždy bylo a bude dost. Toto je citát jednoho anarchisty, který se zůčasnil řijnové revoluce 1917. Tato slova pronesl v jednom rozhovoru po roce 1990, kdy se ho novinář zeptal zda kolaps tzv. komunistických režimů znamená i konec ideí komunismu. Spolu s autorem tohoto citátu i já mám za to, že míra podpory radikální levice je přímo úměrná míře nespravedlnosti v sociální, či občanské oblasti.

Perfektní !!! Karma

Máte pravdu, karma

No ja jsem kazdy únor od 1990 v takove depresi a stresu, nejim, nespim, do prace nechodim, že pocitam dny jen už aby byl ten únor za nami...

mno, víc než Ruska bych se bál diktatury Bruselu...

Copak takových tu je víc, počítám že asi 10% obyvatelstva. Bohužel.

Naopak je tu ještě dost těch, co si diktatury s Moskvy užili až až.