25. únor by se mohl stát dnem paměti národa

Datum 25. února se hned třikrát tragicky zapsalo do naší moderní historie. Mělo by nám proto sloužit jako memento, abychom nikdy nezapomněli a neopakovali chyby minulosti. Totalitní choutky totiž bohužel neustávají.

Včera jsme si připomněli hned trojici smutných výročí. Před 72 lety uchvátili v naší zemi moc komunisté, jejichž Státní bezpečnost o dva roky později umučila katolického kněze Josefa Toufara. Necelá dvě desetiletí poté, konkrétně 25. února 1969 se coby pochodeň číslo 2 po Janu Palachovi upálil na protest proti letargii, do níž společnost upadala po okupaci vojsky Varšavské smlouvy, student šumperské průmyslovky Jan Zajíc.

Docela síla na jedno jediné datum, co říkáte. Trochu se však obávám, jestli dostatečná. Už zase totiž vidíme snahy tu naši demokracii a svobodu přiškrtit, osekat a možná i znovu zašlapat do země.

A nejhorší je, že ty útoky přicházejí z různých stran. O to složitější je potom obrana. Na jedné straně je současný premiér Andrej Babiš, oligarcha v podezření z obřího střetu zájmů podporovaný prezidentem Zemanem, koaliční ČSSD (kterou však Babiš často s gustem obchází s pomocí Okamurovy SPD) a komunisty, kterým umožnil po 30 letech reálný návrat k podílu na moci. Babiš se dlouhodobě netají tím, že by chtěl stát řídit jako firmu. Už nedodává, že samozřejmě svoji firmu. Nijak neskrývá, jak strašně ho otravuje, že se musí při vládnutí zpovídat parlamentu. Jako by mu vůbec nedocházelo, že většina lidí jej nevolila. Nutno však přiznat, že část voličů na jeho rétoriku slyší a je demokraticky zvoleným premiérem.

Právě tím se Babiš a jeho okolí, do nějž lze evidentně počítat i hradního mluvčího Ovčáčka, vcelku logicky ohání, když odráží ataky aktivistů v čele se spolkem Milion chvilek pro demokracii. Ti Babiše a Zemana obviňují, že si Českou republiku přivlastňují a znásilňují demokracii. Z Hradu, hnutí ANO a spolupracujících kruhů ale zaznívají odvetné salvy ve smyslu: To vy pošlapáváte demokracii, jste elitáři, nerespektujete výsledky voleb, chcete si vynutit státní převrat křikem na ulicích. Jestli chcete vládnout, účastněte se voleb a přesvědčte voliče.

Kdo má v tomto sporu pravdu. Každý rozumně uvažující člověk musí dospět k názoru, že obě strany, které mají ale obě současně i máslo na hlavě.

Už mnohokrát bylo pravdivě řečeno, že demokracie rozhodně není dokonalá. Je to ale ten nejlepší systém, jež bylo lidstvo doposud schopno vymyslet. K demokracii patří schopnost přijmout a respektovat názory jiných, stejně jako respektovat, že někdo jiný byl u voličů úspěšnější. S tím mají problém nejen „chvilkaři“, ale i jiní aktivisté, kteří jsou přesvědčeni o své pravdě a jakémsi svatém právu tuto pravdu nutit ostatním bez ohledu na marginální podporu veřejnosti. Vidíme to dnes třeba u zelených všeho druhu a jejich klimatického alarmismu, která se pomalu mění v klimatickou totalitu, ale stejně tak to vidíme u nejrůznějších proudů neomarxismu, které u nás reprezentuje třeba Jan Čižinský či Piráti.

Ale k demokracii, a v tom mají naopak „chvilkaři“ pravdu, rovněž patří odpovědnost a úcta k právu těch momentálně úspěšných, kteří by měli vždy mít na paměti, že je volební úspěch neopravňuje k ničemu jinému než správě věcí veřejných v mantinelech zákona a ve prospěch všech lidí, nikoli ve prospěch svůj osobní, jako to předvádí Babiš a spol.