Sen o tom, jak naložit s podnikatelskými parazity

Bývalý ministr Mládek se kdysi živnostníkům, které označil za parazity, omluvil. Současný přístup státu ale ukazuje, že jsme za ně stále považováni.

Být podnikatel či živnostník v reálu znamená postavit se na vlastní nohy, nenechávat se nikým vydržovat, živit se svou prací bez nároku na dávky, několik týdnů dovolené či jiné sociální jistoty. Že v době, kdy si chceme odpočinout na dovolené, nevyděláme? Náš problém. Jsme nemocní a nemůžeme pracovat? Náš problém. Neustále se mění pravidla? Náš problém. Kde vezmeme peníze na rozvoj vlastní firmy? Náš problém. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho.

Podnikání je rizikové, není to žádný „med“, ale s tím jsme do toho šli. Všichni, živnostníci i malí podnikatelé. Od státu toho moc nechceme. Nejvíc asi to, aby nám neházel klacky pod nohy. Jenže zejména v současné době nám pod nohy lítají doslova klády. A pokud o ně zakopneme, tak nás ještě na zemi dotlučou.

Kdo chce podnikatele bít, EET, kontrolní hlášení a spoustu jiných nejen byrokratických holí si na něj najde.  Třeba znovu potichu obnovený „udavačský“ web. Kdo si někdy zkusil podnikat, ten ví, kolik úsilí stojí za úspěchem.  Je nutné neustále držet kvalitu zboží či služeb, vymýšlet nová lákadla pro zákazníky, řešit problémy se zaměstnanci. Až na vyvolené neexistují podnikatelé či živnostníci, kteří by měli přemíru volného času, kteří by se nudili, a přemýšleli, co by tak mohli dělat. Vždycky se něco najde.

A do toho na nás doslova padá stále větší a větší byrokratická zátěž. Je jí hodně a navíc je tak složitá, že neudělat chybu rovná se skoro zázraku. Vždyť v tomto našem malém státu existuje dva miliony právních předpisů.

Naivně bych očekávala, že když už toho na nás stát tolik nakládá, bude alespoň partnerem, se kterým lze problémy normálně řešit. Že nás, samostatné, kteří od něho nic nechtějí, ale naopak mu pomáhají jak ekonomicky, tak s vytvářením pracovních míst občany tohoto státu, bude považovat za rovnocenného partnera spolupracujícího při společných záměrech a cílech.

Realita ovšem partnerský vztah nepřipomíná ani vzdáleně. Za každou chybu, byť neúmyslnou, my podnikatelé a živnostníci tvrdě platíme. Sankce, kontroly, další sankce, mnohdy končící likvidací živnosti či malých firem.

Co má být cílem tohoto honu na podnikatele a živnostníky, tuší nejspíš jen Andrej Babiš. Ovšem co bude jeho výsledkem, to si troufnu odhadnout i já. Spousta lidí, kteří se na podnikání raději vykašlou. Spousta těch, které budou díky byrokracii doslova zničeni.  Komu to prospěje, to netuším.

Já jsem bojovnice, takže se ještě nevzdávám. Ovšem alespoň touto formou blogu se budu i nadále hlasitě ozývat. A kromě udržení svého podnikání budu bojovat i o politickou změnu. Podnikatelé a živnostníci totiž žádní parazité nejsou. A nevím, proč bychom si měli nechat líbit, když se k nám někdo tak chová.