Drahý domov pro bezdomovce

Žít bez domova je zoufalé. Bezdomovci si bezpochyby si zaslouží pomoc. Na tom se určitě shodnou všichni normální lidé. Musí jít však o smysluplnou pomoc, nikoli o mrhání veřejnými prostředky či dokonce jejich zneužívání.

Tak totiž vypadá přístup současného vedení pražského magistrátu, zejména pak dvou ze tří koaličních partnerů (Pirátů a Praha sobě). Nejspíš nevíte, že se z rozpočtu hlavního města Prahy vydává na péči o bezdomovce ročně již téměř miliarda korun. To jsou obrovské peníze, o jejichž smysluplném využití lze přitom pochybovat.

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí provedl v loňském roce sčítání lidí bez domova. Z jeho údajů vyplývá, že v Praze žije něco přes 3 tisíce bezdomovců. To znamená, že na 1 bezdomovce vydá Praha téměř 30 tisíc korun měsíčně. Bez ohledu na to, že skutečné číslo bezdomovců v Praze může být o něco vyšší, jde o takřka neuvěřitelnou sumu peněz. Zejména z pohledu milionů českých občanů, kteří poctivě pracují od rána do večera, aby ze svých často nízkých platů či mezd uživili sebe a své rodiny, samoživitelek a samoživitelů, osob, které se starají o zdravotně postižené příbuzné a dalších skupin obyvatel, které musejí v těžkých životních situacích často téměř nedůstojně žebrat o zaslouženou pomoc státu.

Přesto jsem přesvědčená, že právě tito lidé se nestaví proti pomoci bezdomovcům. Ale právem očekávají, že se nebudou peníze vyhazovat na jejich úkor. Že se pomoc zaměří především na záchranu lidí například před umrznutím a na smysluplné programy pro tu část bezdomovců, která se opravdu chce vrátit do normálního života a je ochotná vložit do tohoto návratu i své úsilí.

Vsadila bych se, že by se jim určitě nelíbil stav, kdy spousty milionů putují do nejrůznějších neziskových organizací, které s nimi nakládají bez výraznější kontroly. Určitě by nejásali nad tím, že jsou bezdomovcům přidělovány byty, které často končí zdevastované, protože do nich byli nastěhováni lidé, kterým jejich situace zřejmě vyhovuje.

Můžeme jim to vyčítat, ovšem staré přísloví praví: „hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere“. Kontrola se totiž musí zaměřit především na rozdělování veřejných prostředků, na jejich přiměřenost a smysluplné využití. Pokud se člověk bez domova chce dostat zpátky, začít poctivě pracovat, dodržovat zákony a další pravidla, nechť je mu pomoženo. Nepochybuji, že nejde o procházku růžovým sadem, ale naopak o pořádně strmou a kluzkou skálu, na kterou se musí vydrápat. Dost možná bavíc spadl dolů ne vlastní vinou. Ale i kdyby. Každý si zaslouží druhou šanci.

Ovšem musí ji chytit za pačesy a také sám bojovat, což zdaleka není pravidlem. Možná spíš naopak. A právě zde je hranice. Za ní začíná černá díra na peníze, které by se přitom daly využít jinde, například na pomoc zmíněným ohroženým skupinám, například na zvýšení nízkých platů ošetřovatelek, zdravotních sester a řady dalších profesí, které nutně potřebujeme a kterým bychom měli dát jasně najevo, že si jich vážíme. Přístup Pirátů a Praha sobě je bohužel přesně opačný. Sypou kufry peněz do oblasti pomoci bezdomovců, navíc bez valných výsledků. A to je velká nespravedlnost.