Proč odmítám referendum o závažných tématech

Na české politické scéně se v poslední době čím dál častěji skloňuje slovo referendum. Někteří politici prosazují, aby se konalo i o závažných otázkách, jako je vystoupení z EU či NATO. Jsem zásadně proti tomu.

Referendum je nástrojem přímé demokracie. V některých zemích, mezi něž ale Česká republika nepatří, má dlouhou tradici. Osobně nemám nic proti referendu jako takovému. Používat by se ale podle mého názoru mělo pouze na lokální úrovni. Pokud se například lidé v obci nemůžou shodnout, kde má být umístěna zastávka autobusu či zda má v blízkosti obce vyrůst třeba větrná elektrárna, nechť si výsledek odhlasují. Jedná se o záležitosti, které se dotýkají stejně všech lidí. O problému jsou srovnatelně informováni, avšak můžou mít odlišné názory. Demokratické rozhodnutí pomocí referenda tak může situaci vyřešit.

Ovšem například téma vystoupení z Evropské unie je něco diametrálně odlišného. Jedná se totiž o mimořádně složitou otázku s dalekosáhlými dopady rozhodnutí, ať už by bylo jakékoli. Tyto dopady navíc můžou být u různých lidí velmi rozdílné. Opravdu kvalifikované rozhodnutí tak vyžaduje takovou míru informací, jakou jedinec prakticky není schopen vstřebat, natož správně analyzovat. A mluvím o všech lidech bez výjimky, bez ohledu na věk, vzdělání či názor na fungování unie. Reálně tak hrozí, že by lidé v referendu hlasovali na základě pouhého zlomku potřebného vědění. Byli by tak velmi snadno ovlivnitelní, což je potenciálně hodně nebezpečné.

Hlavně by ale lidé hlasovali, aniž by byli schopni opravdu posoudit, které rozhodnutí je lepší. A troufám si tvrdit, že to dokonce i pro ně osobně. O schopnosti posoudit dopady na ostatní lidi, firmy, státní rozpočet, bezpečnost země a další důležité aspekty ani nemluvě.

Takto závažná témata se mají řešit maximálně odpovědně. Musí se o nich vést široká a důkladná diskuse, do níž musí být zapojeni odborníci, zájmové skupiny (odbory, zaměstnavatelé, obce, kraje, ministerstva, zástupci nejrůznějších odvětví atd.), politici, a v neposlední řadě samozřejmě i veřejnost.

Jsem životní optimistka, ale kdybych si měla tipnout, zda by povahu takové diskuse měla kampaň před případným referendem, tak jsem naprosto skeptická. Opravdové argumenty budou přehlušeny hlasitým křikem z obou táborů, emocemi, vzájemným obviňováním. Po zkušenostech je téměř jisté, že po sociálních sítích budou kolovat nejrůznější dezinformace. Všechno bych si dovolila shrnout termínem hysterie. Výsledné rozhodnutí by tomu odpovídalo, ať už by bylo jakékoli. Především by se ale znovu prohloubily příkopy, které jsou už dnes ve společnosti nebezpečně hluboké.