Pouliční umělci, zakuklení žebráci a politický populismus

Od března platí vyhláška hlavního města Prahy, která reguluje pouliční umění, tzv. busking. Už nyní, doslova po pár týdnech, je ale vyvíjen politický nátlak, aby došlo k jejímu změkčení.

Ruku v ruce s buskery jej prosazují zejména Piráti, Zelení, ale i představitelé TOP 09. Všichni mají plná ústa uměleckých svobod, omezování živého umění v ulicích a zachování kulturního charakteru města. Nic z toho přitom není ohroženo, na rozdíl od Pražanů, kteří bydlí či pracují v centru.

Coby dlouholetou provozovatelku jazzbluesového klubu mě snad nikdo nebude podezírat z toho, že bych měla cokoli proti kultuře či umělcům. Naopak, jsem velkou příznivkyní kulturní scény včetně pouličního umění. Taky to v minulosti byla ODS, která vyšla buskerům vstříc a umožnila jim, aby mohli své umění v ulicích Prahy předvádět.

Brzy se však ukázalo, že hladina hluku a koncentrace produkcí v turisticky nejzatíženějších lokalitách je pro okolní obyvatele a firmy naprosto nepřijatelná. Proto se začala řešit regulace, jejímž cílem bylo ulevit všem, kteří museli den co den za svými okny snášet hlučnou hudbu, rozprostřít buskery po větším území a ztišit jejich produkce. Za to jsme já osobně, i další představitelé ODS bojovali. Přijde mi to naprosto férové.

Nikomu nechceme pouliční umění zakazovat, jen žádáme, aby byli umělci ohleduplní vůči svému okolí. Kultura přece ze své podstaty nemá být agresivní a doslova násilně se vnucovat svým příjemcům. Naopak by si je měla svou kvalitou hledat a oslovovat je. Z kulturního hlediska není žádný rozdíl, zda hraju a zpívám na Staroměstském náměstí, nebo se snažím zpříjemnit procházku či běh třeba návštěvníkům Letné. Z finančního hlediska, tedy příjmu do klobouku, to však zřejmě rozdíl bude. A v tom je také nejspíš zakopaný pes. Ovšem tak hluboko, že o něm nikdo nemluví.

Troufám si směle tvrdit, že spoustě (netvrdím, že všem) buskerů jde mnohem víc o vybrané peníze v klobouku, než o umělecké svobody a kulturní charakter města. Ten by totiž mnohem víc rozvíjelo, kdyby se umělci prezentovali i v jiných částech Prahy, než pouze v centru. Kdyby hráli i Pražanům, ne pouze turistům.

Politikům, kteří pár měsíců po schválení vyhlášky žádají o její novelizaci, pak jde o politické body a oslovení této komunity a jejích příznivců, mezi něž se řadí i část novinářů. U Pirátů a zelených to nepřekvapuje. U TOP 09 to je však velmi úsměvné, zejména když jejich kolegové z Prahy 1 spolu s ODS regulaci buskingu v minulosti prosazovali.

Za ODS říkám jednoznačně. Pouliční umění do ulic Prahy patří, ale v takové míře, aby neobtěžovalo lidi, kteří zde žijí a pracují. Právě to upravuje vyhláška, kterou schválilo pražské zastupitelstvo před čtvrt rokem. Jakákoli snaha o její překotnou novelizací je čirým populismem.